Burn-out syndrom (syndrom vyhoření) - jak ho poznáme u sebe či svého okolí?

Např. Jakub, zvyklý často hovořit a zapojovat se do sociálního dění kolem sebe je náhle nápadně zamlklý, objevuje se psychická únava, nuda, rezignace, neobvykle kritické postoje.

Petra, která měla vždy spoustu energie a ráda pomáhala druhým náhle přestane vycházet z domu, není schopna se ráno zvednout z postele a obstarat běžnou ranní hygienu, není schopna doslova "utáhnout své tělo".

Martin ochotný a velmi schopný manažer se najednou stane slovně útočný, přehnaně kritický a cynický trpící navíc hlubokou depresí.

Existuje nespočet dalších příběhů z reálné praxe, protože co člověk, to unikátní způsob projevu syndromu vyhoření, v různých stupních intenzity, s různými příznaky, ale vždy se stejným výsledkem - absolutním fyzickým i psychickým vyčerpáním.

Specialisty je Burn-out definován těmito body:

• psychické i fyzické selhávání na základě vyčerpání vyvolaného zvyšujícími se požadavky a stresem,
• ztráta zájmu o dění okolo sebe,
• ztráta ideálů, energie, smyslu života, fyzické vyčerpání,
• tělesné obtíže jako např. opakované bolesti hlavy, dechové tísně, potíže s trávením, pokles tělesné hmotnosti, sexuální abstinence,
• negativní sebehodnocení a negativní postoje k povolání,
• nespavost a deprese.

Vyhoření vzniká dlouhodobým působením stresujících podnětů a důsledky se dostavují postupně. Z pracovního prostředí se důsledky přenášejí i do rodinného, které v případě, že je harmonické, může intenzitu vyhoření značně zmírnit. V případě, že v rodině harmonie chybí, dopad syndromu na člověka je o to silnější a hlubší.

Proces trvá od několika měsíců až po několik let.

Fáze vývoje syndromu vyhoření:

1. Nadšení - vysoké ideály, vysoká angažovanost, velká chuť do práce, elán.
2. Stagnace - ideály se nedaří realizovat, původní ideály se rozcházejí se skutečnou situací, požadavky v práci či doma jsou vnímány jako obtěžující.
3. Frustrace - pracovní prostředí je vnímáno jako silně demotivující včetně osob z tohoto okolí přicházejících do přímého i nepřímého kontaktu.
4. Apatie - nepřátelství, ignorace, vyhýbání.
5. Syndrom vyhoření - úplné vyčerpání, ztráta smyslu práce, odcizení, cynismus, deprese, ztráta chuti do života, v extrémních případech pokus o sebevraždu.

Některé etapy nemusí vždy navazovat. Je možné, že někdy je jistá fáze vypuštěna.

Příčinami syndromu bývají:

• obtíže říci "ne" dalším a dalším úkolům a odpovědnostem,
• dlouhotrvající tlak náročných úkolů,
• vysoké nároky, nemožnost delegování práce na kolegy,
• snaha dosáhnout příliš mnoha cílů po dlouhou dobu, nebo naopak ve velmi krátké době,
• poskytování příliš velké a dlouhodobé emocionální podpory.

Prevence - jak syndromu vyhoření předcházet:

• snažit se snižovat příliš vysoké nároky,
• přijetí skutečnosti, že každý chybuje a nikdo není dokonalý,
• utlumit pomoc druhým, která je jednoznačně vyčerpávající,
• stanovení priorit; není nutné být všude a vždy; soustředit se na podstatné,
• více plánovat a plánovat dopředu, pokud to lze; větší úkoly rozdělit na dílčí,
• dělat pravidelné přestávky a doplňovat energii,
• otevřené, ale taktní a citlivé vyjadřování pocitů,
• vyhledávání emocionální i věcné podpory u rodiny, přátel, známých či u profesionálů,
• vyvarovat se negativnímu myšlení,
• umět se skutečně pochválit, dokázat sám sebe odměnit,
• nedělat unáhlená rozhodnutí, nejprve situace důkladně zanalyzovat,
• využívat pomoci okolí,
• udržovat se v dobré fyzické kondici, pravidelně dodržovat některé z oblíbených zálib,
• supervize - systematická (individuální či skupinová) pomoc při řešení pracovních problémů.

Důležité je problém si co nejrychleji přiznat a začít ho řešit, dokud nevznikne nutnost psychiatrické léčby. Pokud dojde i na medikamentózní léčbu, stále se jedná o proces reverzibilní, vratný, a vyčerpaný člověk se opět může vrátit do stavu, kdy bude mít radost ze života a chuť prožívat a užívat si příjemné.

Pozn.: Vedle psychoterapie lze u syndromu vyhoření v některých případech využít i koučování, díky kterému lze problém poměrně rychle vnitřně identifikovat, začít s ním efektivně pracovat k úplnému zbavení příznaků a následně určit vhodnou prevenci.