Rozvod z pohledu dítěte

11.07.2013 21:10

"Když se táta s mámou pořád hádají.."

Článek vznikl na podporu webového portálu Stridavka.cz

Desetiletý chlapec se svou sedmiletou sestrou sedí vedle sebe na posteli ve svém pokoji a z kuchyně, i přes dvoje zavřené dveře, už zase slyší hádku svých rodičů. Hádají se snad pořád. Už spolu nedokážou mluvit jako dřív. Nadávají si, bouchají dveřmi a neustále křičí na toho druhého, že takhle už to dál nejde. Jednoho dne přijde osudová věta: "Už Tě nechci, chci se rozvést a děti si beru sebou!"

Zamysleli jste se někdy nad tím, co vidí nebo slyší během hádky ten druhý? Následuje ve zkratce jeden z mnoha případů:

Žena:
Manžel je pořád pryč, na všechno jsem sama, stejný stereotyp pořád dokola. Každý den mu říkám, co je potřeba udělat, ale vůbec mě neposlouchá, dělá si, co chce. Takhle už dál prostě nemůžu.

Muž:
Manželka si pořád na něco stěžuje, něco mi vyčítá, doma už není chvíle klidu. Pořád se snažím, ale pořád je to málo. Mám toho dost.

Dítě:
Oba se pořád hádají, často mluví o mně. Můžu za to já?
Zhoršily se mi známky ve škole, pořád si neuklízím v pokoji. Asi už mě nemají rádi.
Proč je maminka na tátu zlá?
Co je to rozvod?
Nechci nikam jít, nechci ztratit sestřičku, ani kamarády ze školy. Zůstanu sám.
Už to nechci dál poslouchat, uteču pryč.


Zkuste si odpovědět na otázku, co si do života potom takové dítě odnese?

Při samotném rozvodu zpravidla dochází ke 2 scénářům:

  1. oba partneři se umí mezi sebou domluvit, proběhne klidné a relativně rychlé rozvodové řízení, racionální domluva,
  2. jeden z partnerů odmítá kompromis, rozvodové řízení je doprovázeno velkou bolestí a trápením ze strany všech zúčastněných a dětí především, spojeno mj. s nemalými finančními náklady.


Který scénář byste si vybrali Vy? 99,9% logicky uvažujících lidí by si vybralo první možnost. Tématika tohoto článku je věnována racionálně a věcně smýšlejícím rodičům a rozvodům, kdy nedocházelo k fyzickému či psychickému násilí.

Možné alternativy soudního řízení:

ad 1)

  • došlo k rozhodnutí o střídavé péči, dítě i rodiče bezproblémově komunikují, vztahy fungují dobře, děti jsou relativně vyrovnané a rozumí tomu, co se děje a proč.


ad 2)

  • děti zůstanou ve výhradní péči matky,
  • děti zůstanou ve výhradní péči otce (ano může se to stát),
  • děti zůstanou v péči třetí osoby.

Možné následky u dětí, které jsou již schopny celou situaci jistým způsobem vnímat:

ad a)

  • jsou relativně smířené s rozvodem, rozumí tomu, co se děje, proč a co to pro ně samotné znamená. Vztahy s oběma rodiči fungují dobře. Následky způsobující negativní a nevyrovnané chování dětí jsou do budoucna maximálně minimalizovány.


ad b)

  • jsou v šoku a nerozumí tomu, co se děje a proč,
  • mají strach, reagují odporem, odmítají situaci přijmout, reagují apatií,
  • psychicky se hroutí a zakládají celoživotní trauma.


Projevy těchto negativních variant mohou být u dětí následující: agresivní chování vůči okolí, sebepoškozování a trestání sám sebe nebo okolí, chorobný strach z budoucnosti, ze tmy nebo z reakce okolí, arogance, rychlé změny nálady, dlouhodobé pocity osamělosti, stres, zvýšená potřeba pozornosti, špatný školní prospěch, bolest hlavy, žaludku, časté pomočování a mnoho dalších.

V předloňském roce bylo na území ČR vedeno 45 137 svateb a 28 113 rozvodů. Kolik z takových rozvodů, kde důvodem nebylo psychické či fyzické násilí, skončilo mimosoudní dohodou či kompromisem o střídavé péči? Čím myslíte, že to bylo způsobeno? Nemožnou domluvou s matkou? Naschvály ze strany otce? Pomohl by v takovém případě mimosoudní arbitr?

Když plánujete bydlení pro rodinu, jaké máte priority? V rámci možností je to prostor, komfort, vybavení atp. ale vždy tak, aby to vyhovovalo každému, i tomu nejmladšímu členovi rodiny.

Když plánujete rodinnou dovolenou, jak to probíhá? Chcete, aby každý byl maximálně spokojený a užil si to své.

Když plánujete rozvod, co se najednou změní, že už nechcete spokojenost pro všechny zúčastněné? Jaké jsou pravé důvody toho, že některý z rodičů už nechce hledat skutečný kompromis a hledá na druhém to nejhorší?

Potřeba zdlouhavého soudního procesu se jeví jako bezvýhradní. Jenže dojde u soudu vždy k potřebnému objektivnímu kompromisu pro všechny? Když dva nejsou schopni vzájemné domluvy, musí logicky přijít třetí. Ale na kolik třetí osoba ví, co je pro ty druhé a hlavně pro děti nejlepší? Chcete o svém životě a o svých dětech nechat rozhodovat třetí nebo si rozhodnete sami? Rozhodnutí však závisí na obou rodičích. OBA musí chtít je nezbytnou podmínkou. Pokud jeden nechce, je třeba zvážit veškerá pozitiva pro takové rozhodnutí. A zároveň, zda takové rozhodnutí a jeho důvody mají reálné opodstatnění.

CHCEME SPOLEČNOU PÉČI A VYROVNANÉ DĚTI

Jak dosáhnout společné péče? Především eliminací osobních problémů a rozepří vůči ex-partnerovi a dokázat nahlížet na celou situaci z pohledu dítěte. Důvody rozepří je třeba vyřešit, otevřeně o nich hovořit a naučit se s nimi vyrovnat. Pokud to nechcete udělat kvůli sobě nebo z nějakého důvodu kvůli partnerovi, děti budou snad dostatečnou motivací. Pokud nevíte jak, po celém světě existuje mnoho odborníků, nezávislých arbitrů, neziskových organizací nebo poraden, které Vám pomohou celý proces řešit tak, aby cesta k objektivnímu kompromisu mohla proběhnout s minimálním stupněm bolesti.

Možné problémy, které se mohou objevit a kterým by bylo třeba zamezit při nebo po rozvodu:

  • manipulace dítěte proti druhému z rodičů, záměrné očerňování,
  • jistá míra kočovnosti při střídavé péči, kdy dítě může pociťovat, že vlastně nemá žádný stálý domov,
  • sdělování nepříjemných detailů o rozvodovém řízení,
  • citové vydírání, vyčítání dítěti čas strávený s druhým rodičem,
  • dezinformace druhého rodiče o skutečném místě pobytu dítěte, neúplné předávání všech podstatných informací o dítěti,
  • odlišná výchova, speciální výhody u jednoho z rodičů,
  • získávání si dítěte drahými dárky, soutěžení o lásku,
  • využívání dítěte jako prostředníka v komunikaci s druhým rodičem,
  • nedodržování pravidla střídavé péče, jeho záměrné porušování,
  • cíleně vynechávat druhého partnera při důležitých okamžicích dítěte, např. školní besídka, sportovní turnaj,
  • odmítání návštěv v době nemoci dítěte,
  • zakazovat telefonáty s druhým z rodičů.


V otázce rozvodu je vždy velmi těžké nalézt kompromis, který by vyhovoval oběma stranám. Matka si nedokáže představit, že by neviděla dítě každý den, otec si nedokáže představit, že by dítě viděl 1x za 14 dní na jedno odpoledne. Dítě samozřejmě potřebuje matku, ale zároveň ke svému vyrovnanému psychickému vývoji potřebuje často a nejen při důležitých chvílích cítit i roli otce. Výchova a vztah obou rodičů nejen vůči dítěti, ale i vůči sobě navzájem formuje dětskou osobnost a zásadně ovlivňuje jeho chování i v dospělosti. V některých vzácných případech může dojít k absolutnímu přijetí "nevlastní matky/otce", jako role náhradní matky/otce. Ovšem k těmto případům dochází velmi zřídka a ještě vzácnější jsou situace, kdy je "nevlastní rodič" přijímán i v době dospívání.

Máte-li své zkušenosti, postřehy a názory, kterými můžete téma obohatit a tím Střídavku podpořit – přidejte své příběhy v sekci "Diskuze" nebo "Zkušenosti rodičů".

 

Pozn.: Jakákoli podobnost s úvodním příběhem je čistě náhodná. Problematika rozvodu je velmi obsáhlá a zahrnuje mnoho proměnných, individuálních úhlů pohledů, názorů, připomínek nejen z vlastních zkušeností a mnoho dalších aspektů. V takovémto případě nelze popsat vše, co se uvedeného tématu týká a je zde popisována pouze nepatrná část celé problematiky. Tento článek slouží pouze jako stručné shrnutí nejběžnějších úskalí.

 

 

Předchozí článek:
Porozchodová nenávist

Následující článek:
Obranné mechanismy

 

 

Diskusní téma: Rozvod z pohledu dítěte

Datum: 13.01.2017

Vložil: Denisa

Titulek: Střídavá péče

Dobrý den,
článek je moc krásný. Ale bohužel realita je úplně jiná. Nelze doporučovat obecně střídavou péči, když spousta rozvodů se děje právě z důvodu, že jeden z partnerů nikdy nedospěl do role rodiče. Moje vlastní zkušenost je taková, že nikdy jsem otci v kontaktu nebránila. Přesto každá návštěva dětí u něj byla spojena s otázkou, zda to děti přežijí. Můj bývalý manžel se nikdy o děti nestaral ani v době manželství. Když dnes již desetiletou dceru chtěl v jejích 3letech poprvé vykoupat, zachránilo ji jen to, že jsem náhodně vešla pro něco do koupelny a všimla si, jak ji vkládá do vany, z které se linula pára - byla vařící !Podotýkám, že jde o vysokoškolsky vzdělaného člověka. Děti pravidelně vrací s několika hodinovým zpožděním, a ty pak usínají nad úkoly. Ty to totiž s dětmi odmítá dělat, prý je důležitější, aby se s otcem pobavily. Na kroužky či tábory odmítá přispívat, prý se jich neúčastní i on / na tábory jezdí samy, tréninky jsou bez přítomnosti rodičů/. Do kina děti odvede a jde s přítelkyní na kávu. Z dovolené se děti naposledy vrátily v takovém stavu, že jsme skončily, ne poprvé, na pohotovosti. Nevěděl, kde v Chorvatsku koupit repelent a náramky, které jsem jim koupila, ztratil hned první den. Občas také ztratí kartáčky, a prý nemá čas je koupit, tak si děti nemají čím čistit zuby. Výuku do školy neřeší vůbec, prý nemá čas, a děti nejsou na střední, aby se musely učit - no od třetí třídy nám to dává zabrat, a první taky není žádná flákárna :( Když jsou děti nemocné, vezme je na aquapark, prý ať mě neposlouchají a nic mi neříkají - takže pak to končí angínou nebo zánětem průdušek. Netuší, jaké mají děti předměty, přestože mu pravidelně kopíruji vysvědčení. A aby věděl, co dítěti podat, když zvrací, tak to už je zbytečná otázka. Někteří muži / samozřejmě platí i o ženách/ na roli otce nedospěli, a střídavá péče dětem potom akorát ublíží - pokud to vůbec přežijí. Podotýkám, že je to jen slabý výčet, a navíc podobných případů znám bohužel ve svém okolí velmi mnoho, takže nejsem výjimka.

Přidat nový příspěvek