Fenomény současnosti I. - Úzkost, negativní image?

18.09.2013 04:37

Úzkost v současné době získává na stále větší "popularitě" a už dnes má natolik známou pověst, která ji předchází již z velké dálky. Je jedním z nejčastějších důvodů, který přivádí lidi do ordinací specializovaných odborníků. Vždy je posuzována její příčina, vnější projevy, délka trvání, intenzita a vliv na dotyčného člověka a na jeho okolí.

Úzkost, resp. úzkostná porucha (v minulosti známá jako neuróza,) je někdy označována jako neinfekční epidemie 20. století. Řadí se mezi duševní poruchy a často bývá průvodním jevem hlubokých vnitřních krizí, přerodů, období, kdy je naše vědomí zaplaveno nevědomými obsahy, ve kterých se nedokážeme logicky zorientovat. Je to pro nás neznámé, a tedy děsivé. V některých případech cítíme, že ztrácíme kontrolu nad životem a nad sebou samými, nevíme, kdo jsme a kudy máme jít dál, pochybujeme sami o sobě nebo o své podstatě. Mezi časté příčiny vzniku lze uvést například strach ze ztráty zaměstnání, strach z vážné nemoci, strach ze špatného prospěchu ve škole nebo strach ze ztráty blízkého člověka. Neuspořádané myšlení a soustředění na drobný detail zabraňuje úzkostnému člověku shromáždit všechny informace potřebné k přesnému posouzení situace. Lidé s tímto stupněm úzkosti nejsou schopni se déle soustředit nebo dokonce učit.

Typické projevy:

Mezi typické fyzické projevy patří pocit nevolnosti, svíravý pocit na hrudi, v břiše, nepravidelné dýchání, neobvykle rychlé bušení srdce a pocení.

psychickým příznakům jsou řazeny kromě pocitu ohrožení také problémy s koncentrací, roztržitost, vysoká ostražitost, nespavost, vnitřní třes, strachy (např. ze smrti) a nechutenství.

V důsledku působení intenzivní úzkosti se mohou objevit i somatické projevy (zejména kožní, gastroenterologické, kardio, a další). Je to způsob, jakým se může úzkost ve svém primárním působení maskovat. Proč tomu tak je? Většinou z důvodu, kdy lidé trpící poruchou si nechtějí připustit problém, který je aktuálně tíží, mají pocit, že musí zvládnout všechno sami (ať už z důvodu tlaku okolí, nebo z vlastní vůle). Následně je tento tíživý pocit transformován vlastním nervovým systémem do některé z částí těla, kde se fyzicky projeví. Jinými slovy naše nejniternější obavy se mohou projevit jako klasická choroba (chronická rýma, oteklé prsty u rukou či nohou, časté bolesti hlavy, migrény, poruchy spánku, astmatické záchvaty aj.). Avšak v momentě, kdy je nasazena klasická léčba od praktického lékaře, její standardní účinky selhávají. Důvodem je chybná diagnostika, která nezahrnuje úzkost.

Odkud se v nás bere:

Dle odborníků je úzkost reakce emocí na podnět, tzv. spouštěč, nějakou nereálnou hrozbu. Nereálnost je míněna ne jako ne-možná, ale jako ne-aktuálně hrozící. Může trvat velmi krátce, akutně nebo dlouhodobě. Intenzita je různá, od lehkého neklidu až po stav výrazné paniky.

Spouštěčem může být situace, která se nám již někdy stala, nová situace, místo, člověk, zvíře, věc, vzpomínky nebo představy.

Úzkost se skládá z několika částí:

  1. kognitivní - kdy pociťujeme zmiňovaný pocit neurčitého nebezpečí,
  2. somatická - fyzické projevy - tělo se připravuje na únik z nebezpečí: zvýší se krevní tlak, pocení, někdy se dostaví nevolnost, poruchy trávícího systému, třes,
  3. emocionální - spojena s pocitem strachu a paniky,
  4. behaviorální - týká se chování navenek, jak ho může vnímat i okolí, tzn. samotný únik nebo vyhnutí se zdroji úzkosti.


Důsledky úzkostných stavů mohou být různorodé v závislosti na typu, délce trvání a intenzitě obtíží.

Druhy úzkostí:

Fóbické úzkostné poruchy:

Nemocný má na chorobu náhled, nesmyslnost strachu si plně uvědomuje, ale není schopen ho vlastní vůlí potlačit.

Jednotlivé druhy fobií:

  1. Sociální fobie – strach z mezilidského kontaktu, obava člověka, že bude na veřejnosti trapný či se zesměšní, obává se vlastních projevů v důsledku pohledů druhých (ze zčervenání, z roztřesení rukou).
  2. Agorafobie – dříve se agorafobie popisovala jako obava z velkého otevřeného prostranství. V současnosti je pod tento pojem zahrnováno velké množství specifických situací. Nejčastěji se jedná o strach z prostor, kde je více lidí (kino, divadlo, ulice, obchody, dopravní prostředky) nebo naopak místa, kde je člověk sám (v autě, doma, ve výtahu). Strach se nejčastěji týká toho, že dotyčný bude náhle potřebovat lékařskou pomoc, která se k němu nedostane včas, nebo že prostor bude třeba rychle opustit a on to nestihne. Agorafobie je většinou spojena s vyhýbavým chováním, tzn. že dotyčný jedná tak, aby se na obávané místo nedostal.
  3. Specifické (izolované) fobie:
    1. zoofobie - strach z určitých zvířat (z hmyzu – entomofobie, z hadů – ofidiofobie, ze psů – kynofobie, z pavouků – arachnofobie, z myší – musofobie),
    2. akrofobie – strach z výšky,
    3. klaustrofobie – z uzavřených prostorů,
    4. aerofobie – strach z létání,
    5. pyrofobie – strach z ohně,
    6. mysofobie – strach ze špíny;
    7. ataxofobie – ze špíny nebo nepořádku,
    8. patofobie – strach z nemoci, choroby (z rakoviny – karcinofobie, z pohlavních nemocí – venerofobie).

     

Jiné úzkostné poruchy:

Panická porucha - Je charakterizována záchvaty paniky, které obvykle trvají okolo deseti minut a ne déle než 30 minut. Záchvaty jsou charakterizovány nejméně čtyřmi symptomy úzkosti, jako je tachykardie, nemožnost se nadýchnout, zimnice, závratě, návaly horka, bolest na hrudi a strach ze smrti nebo ze zešílení.

Smíšená úzkostně depresivní porucha - Nemocný má pocit, že nic nezvládá, je neužitečný, nikdo jej nemá rád a o budoucnosti uvažuje velmi pesimisticky. Nemoc má chronický průběh a je velmi ochromující.
 

Obsedantně kompulzivní poruchy:

Jsou charakterizovány obsesemi, což jsou "vtíravé, stereotypně se opakující myšlenky, představy nebo impulzy", které vyvolávají tíseň nebo jsou vnímány jako nesmyslné a nemocný se je obvykle neúspěšně snaží potlačit. Nutkavé akty (kompulze) nebo rituály jsou stereotypní úkony prováděné jako odpověď na obsese. Úzkost mohou snížit jen krátce a přechodně. Nejčastější kompulze se týkají hygieny nebo ochrany. Opakované mytí rukou, mnohočetné kontroly pořádku, čistoty vlastní i členů rodiny. Opakované kontroly zámků, oken, světel, elektrických spotřebičů. Jakmile dotyčný provede patřičný úkon, napětí se uvolní. Je-li kompulzivní chování zablokováno, úzkost se zvyšuje.
 

Další:

Posttraumatická stresová porucha - Vzniká jako reakce na traumatickou událost. Postižený opakovaně prožívá událost v myšlenkách, snech a fantaziích a vyhýbá se místům a situacím, ve kterých k události došlo. Po takovéto události se může rozvinout nejprve akutní reakce na stres, charakterizovaná ustrnutím, dezorientací, omezením pozornosti, v pozdějším stádiu pak apatií nebo naopak hyperaktivitou.

Separační úzkost - Je normální fází vývoje dítěte. Projevuje se především pláčem a rozrušením, a to ve chvíli, kdy je dítě odděleno od mateřské osoby nebo se nachází v neznámém prostředí či mezi neznámými lidmi. Porucha se ovšem může objevit i v pozdějším věku nejčastěji v případě oddělení se od velmi blízké osoby.

Anticipační úzkost - Úzkost z očekávání. Člověk má strach z něčeho, co přijde. Typický případ je tréma.

Léčba:

Otázka léčby je závislá na stupni/intenzitě úzkosti a na posouzení odborníka. Vždy je doporučována kognitivně-behaviorální léčba (učení nových postupů) nebo psychoterapie. Jako doplněk jsou v některých vážnějších případech doporučovány vhodné léky pro zmírnění aktuálně největších obtíží. Léky mohou být jen doporučovány, v žádném případě nejsou nutností.

Nově lze mezi techniky úspěšné léčby zařadit i Metodu přirozeného fungování těla.

Kladné stránky?

Na první pohled se může zdát, že úzkost nemá pražádný pozitivní účinek. Ovšem opak je pravdou a vše záleží na správném úhlu pohledu.

Tak jako si můžeme vybrat s jakou náladou vykročíme každé ráno z postele, tak si můžeme vybrat jak na úzkosti nahlížet: Ony totiž mnohdy nepřichází jen tak. Něco nám ukazují. Kde se nám něco nezdařilo, kde máme slabá místa, na čem máme pracovat a co je potřeba zlepšit.

U slabších forem úzkosti je možné ji pojmout jako motivaci, která nás dožene k větším výkonům - k detailnější průpravě na obávanou událost. S mírou přípravy na onu událost je i zároveň snižován stupeň intenzity samotné úzkosti. Jednoduše pocit připravenosti může dodat pocit větší jistoty a zároveň může rozvíjet i smysl pro kreativitu. Ovšem pozor na hrozící nebezpečí - nezdravou formu přípravy - workoholismus.

U silnějších forem je úzkost známkou bohatého a citlivého vnitřního prožívání. Úzkost nám může rozšiřovat obzory toho, co se může stát, na co si dát pozor, co vše je potřeba zahrnout do řešení, příp. do každodenního života. V krajním případě může jít o tak emočně nesnesitelný stav, že se situaci raději velkým obloukem vyhneme.

Na druhou stranu je otázkou do jaké míry necháme úzkost, aby nás ovládala, aby ovládla celou naši osobnost a ubírala nám na kvalitě života. Ve chvílích, kdy cítíte, že Vám je úzkost na obtíž je potřeba vyhledat pomoc, která Vám pomůže zmírnit aktuální obtíže a překonat je tak, aby Vás dále neomezovaly. Pomůže Vám účinně se bránit proti nepříjemným myšlenkám, které ve Vás vzbuzují silné obavy.

Řešení:

Nelze ovlivnit první myšlenku, nelze si zákázat NA NĚCO MYSLET, ale lze se naučit JAK o celé situaci PŘEMÝŠLET dál tak, aby Vás zásadně neomezovala.

To, jak na obavy, starosti, úzkost a tělesné příznaky zareagujeme, může vést k tomu, že vymizejí, nebo k tomu, že se budou udržovat. To, že začneme své příznaky pozorovat, vede k tomu, že je stále jasněji zachycujeme, poznáváme a následně se jich dokážeme natrvalo zbavit.

 

 

Předchozí článek:
Obranné mechanismy

Následující článek:
Fenomény současnosti II. - Nízké sebevědomí

 

 

Diskusní téma: Fenomény současnosti I. - Úzkost, negativní image?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek